Memento Mori-Pamatuj na smrt

Červen 2008

Hello Kitty

24. června 2008 v 9:39 | Terene Blacková |  ►Hello Kitty◄
http://www.oakpc.com/newsimg/images0702/200721218131875.jpg

Avatary různé

24. června 2008 v 9:31 | Terrene Blacková |  ►Avatary◄
All You

Vectorky

24. června 2008 v 9:15 | Terene Blacková |  ►Vectorky◄

Fantasy koně

4. června 2008 v 10:44 | Terene Blacková

1.kapitola

4. června 2008 v 10:37 | teren blacková
Rozvíjej se, poupátko! 1.
Jara Row
Upozornění:Povídka je fanfikcí na svět Harryho Pottera, který vytvořila J. K. Rowlingová. Nečiníme si žádné finanční nároky na postavy, ani svět, který vytvořila. Tahle povídka je jen fanfikcí, psanou pro zábavu!
Lolita
Harry Potter byl mrtvý. Společně s jeho smrtí zemřela i naděje lidí ve Voldemortův pád. Pán zla, velice potěšen svým úspěchem se chystal k posledním útokům a spousta lidí mizela v nenávratnu. Musel je dostat po jednom. Pěkně pomalu.
Sedmatřicetiletý profesor lektvarů seděl za katedrou a čekal, až sedmáci dopíší test. Už nenašel tupou třídu, jako byl Potterův ročník, ale ani takovou šprtku, jako byla Grangerová. Po smrti Harryho Pottera se vše změnilo. Že by stárnul?
'Ale to přece ne,' zahnal chmurné myšlenky mávnutím ruky a začetl se v knize Lektváry nejmocnější.
Dveře učebny lektvarů se otevřely bez klepání a do třídy vstoupila dívka.
Hnědé vlasy se jí vlnily do půli zad, když na něj pohlížela výrazně namalovanýma očima zpoza hustých řas a ofiny.
Měla na sobě sportovní kalhoty, Jeanovou bundu a vínové tričko s velkým výstřihem.
Žáci se otočili ke dveřím a zůstali civět v němém úžasu.
"Jestli si jdete pro třídnici, slečna Weasleyová ji právě šestému ročníku poslala," zavrčel Snape, aniž by zvedl oči.
"Ne, kupodivu si nejdu pro třídnici," pravila tónem, který shledával drzým, což ho donutilo zvednout oči od knihy.
Propálil ji jedním ze svých nejstrašnějších pohledů a zdvihl se od katedry.
"Potom vás budu muset, slečno, upozornit, abyste opustila tuhle učebnu. Jak jste si možná nevšimla, probíhá zde vyučování."
"Všimla. A právě proto tady jsem."
Profesor neměl daleko k vypěnění.
"Před chvilkou mě Klobouk zařadil… přijela jsem z Londýna. Voldemort…"
Třída se udiveně zděsila.
"… mi zabil matku o prázdninách… Do té doby mě vyučovala magii ona. A teď…" Zatvářila se, jako by ji obtěžovalo být tady s těmi lidmi.
Snape se jen zamračil a založil ruce na prsa.
"A můžete mi říci, drahá slečno…"
"Blacková."
"Hm," semkl těsně své úzké rty. "Slečno Blacková, do které koleje vás náš milý Moudrý klobouk zařadil?"
Díval se na ni s jízlivým opovržením v očích.
"Aha, pokud jde o tohle," natáčela si své lesklé vlasy na prst a sledovala ho provokativním pohledem.
Tohle ho iritovalo. Takhle se k němu nikdo nechoval. Třída přestala psát, jen civěla na profesora a dívku podivnými pohledy.
"Jo," pokračovala, "jsem ve Zmijozelu…" dala si ruce do kapes bundy a dívala se stále do jeho tmavých očí.
Severus Snape semkl rty ještě víc. Tenhle… fracek a v jeho koleji? Ta představa se mu ani trochu nelíbila.
"Výborně," narovnal se a odcházel ke katedře.
"Tak se posaďte, napíšete si s námi souhrnný pololetní test. Doma vás jistě spoustu věcí naučili, tak nevidím důvod, proč byste nemohla psát s ostatními…"
Se stejným spratkovským výrazem se posadila.
Profesor se nemohl vrátit ke své knize. Díval se na novou žákyni, píšící test.
'Jistě, Blacková…' vypadá, jako by Siriovi z oka vypadla. 'Jestli to ale byla jeho dcera,' přemýšlel v duchu.
'Ale proč mi Brumbál nic neřekl?'
Dívka evidentně dopsala.
'Tak rychle?' podivil se, když odložila pero i pergamen na stůl. 'Buď je geniální, nebo blbá… hm…' zvedl se od katedry a třemi kroky k ní přešel a potměšile zvedl její písemku.
Četl v jejích řádcích a zlomyslně se usmíval. Úšklebek na jeho tváři rostl s každou další odpovědí.
"Existuje lektvar na návrat do minulosti?" začal číst nahlas. "'Ano, už jsem ho použila'… Jaký je rozdíl mezi Strunatcem a strunatcem…. 'Žádný, oba jsou stejně tupí'… Kde roste Kouřová lilie… 'U nás na zahradě'… Co je Bezoár? 'Myslíte pisoár?'" zamračil se na ni, zatímco třída se pochechtávala.
"Tak tohle, slečno, přestává všechno! To jste tak hloupá, nebo jen arogantní… Nedivil bych se, kdyby oboje. Dostáváte školní trest!"
"Za co?" zeptala se ostře.
"Co je šťavel kyselý? …'Křoví!'"
"Jů, do křoví, tam bych šel…" zamumlal třídní narušitel, ne moc bystrý Daren z Nebelvíru a třída se zahihňala.
"Někoho bych tam zatáh,…"
"Já taky," zavrčel Snape, s pohledem upřeným k nové žákyni.
"Mne?" zeptala se s perem u pusy a vykulila na něj oči. Třída se i nadále tiše smála.
"Nemá tohle něco společného se sexuálním harašením?"
"Nesmíte být vztahovačná, slečno… Ale měl jsem na mysli vás. Zasloužila byste pár facek!"
Třída Snapea sledovala naprosto zmateným pohledem a on byl velice rozčílen.
Roztrhl písemku nové studentky na polovinu a vyhodil dílo do odpadků.
"Takže, slečno, dnes v sedmnáct hodin v mém kabinetu!" zakončil hodinu a zazvonilo.
S třeštící hlavou se vrátil po poslední vyučovací hodině ke svému školnímu bytu.
Co se to dělo? Ti studenti byli tak nezvladatelní… Že by se tolik těšili na Vánoce?
'Těžko,' cynicky se uchechtl.
Vždyť kolik z nich ztratilo své rodiny? Minimálně polovina… Voldemort si v žádném případě nebral servítky! Když zabíjet, tak na jatkách… nejlépe…
Byl odporný a Severusovi se hnusilo, že musel dělat Řádu špeha mezi zaprodanci zla.
Podíval se na svůj pečlivě uklizený stůl, kde se kupila hromada neopravených testů a nové dopisy… Že si ty sovy ale dávaly na čas…
Hm… od jeho přítele, Luciuse… od Averyho… 'Co zas chtěl?' A... Od Albuse Brumbála… To, na co čekal. Materiály o nové žačce. Vlastně ani neznal její křestní jméno…
Usadil se do měkkého křesla a otočil první stranu objemné složky.
'SABRINA VIOLETT BLACKOVÁ', přečetl jméno dívky.
'Docela hezké jméno… OTEC: … no jistě…' mohl to čekat.
'SIRIUS BLACK. MATKA: VICONIA BLACKOVÁ…' četl dál.
'Ta holka seděla v Azkabanu?! Cože?!'
Vrátil se k papíru.
'…Seděla v Azkabanu za veřejné uznání zla… To jí ani nebylo čtrnáct… cože?
DNE 21. 12. NASTOUPILA S. V. BLACKOVÁ TREST V AZKABANU, KDYŽ STÁLA DEN PŘED TÍM NA HLAVNÍM NÁMĚSTÍ NA PŘÍČNÉ ULICI, KDE ČETLA DLOUHÝ PROJEV ARGUMENTACE ZA NESPRAVEDLIVĚ ODSOUZENÉ, JENŽE JELIKOŽ BYLO SLEČNĚ BLACKOVÉ TEPRVE ČTRNÁCT LET, BYLA PO TŘECH MĚSÍCÍCH ZPROŠTĚNA VINY.'
Tak tohle bylo naprosto šílené… A tahle holka má studovat v jeho koleji. Necelý rok, ne-li déle, podle jejích znalostí…
Při té představě se mu mírně zatočila hlava.
Kdosi zaklepal na dveře.
Podle času 17:11 se mohl s klidem dovtípit kdo.
Tahle holka si asi moc na dochvilnost nepotrpěla. Hned jí to spočítá!
"Dále!" Zamručel a přetřel si ruku unavené spánky.
"Brý den," vstoupila a zavřela za sebou dveře.
"Jdete pozdě, slečno, měla jste tu být v pět a je dvanáct minut poté. Takže mi za každou minutu, o kterou jste se zdržela, napíšete stránku eseje na téma Veritasérum. Tedy dvanáct stran. A patnáct, že jste to vy. Aspoň vám něco naleze do toho vašeho slepičího mozku!" vychrlil ze sebe jízlivě.
"15 stránek? Tak obsáhlé není Veritasérum ani v Lektvárech nejmocnějších!" namítla.
Ani ji nenapadlo se omluvit. Možná, že by Snape pak trest snížil…
"Sedněte si," zavrčel a ukázal na černě čalouněné křeslo proti svému stolu.
Posadila se na jeho kraj, nohu přes nohu.
Měla na sobě krátké modré kostičkované šaty a lesklé kanady do půli lýtek. Na rukou lak barvy noční oblohy, stejný, jako stíny na očích.
Nemohl říci, že nebyla hezká. 'Vždyť byla o dvacet let mladší, než on, minimálně!'
"Čaj?" zeptal se.
"Ne, děkuji," zavrtěla rukou s dlouhými pěstěnými nehty.
"Tak tedy začneme, slečno…" pravil ledově.
Kývla. "Nemám moc času."
To ho dorazilo.
"Mám pocit, že přednášky o slušném chování jsou zbytečné, ne? Ve vašem věku."
Podepřela si bradu dlaní, zadívala se na něj, ale nic neřekla.
"Četl jsem, že jste seděla v Azkabanu."
"Každý máme nějakou minulost," zachrčela tónem, který mu tolik připomínal Blacka.
"To je pravda," odtušil. "Ale vaše minulost, strávená za učebnicí lektvarů je minimální, že?" zeptal se úsečně. "Ty vás učil kdo? Otec?"
Její tvář potemněla.
"Táta byl v Azkabanu, co si pamatuji. Narodila jsem se bez něho. A když tu konečně byl… setrvával na útěku a neměl na mě čas. Maminka lektvary nikdy neuměla."
"Proč jste to neřekla?" bylo mu jí i docela líto…
"A vy byste mě poslouchal?" vzala z kelímku na stole jednu černou tužku a začala si s ní pohrávat.
Vytrhl jí ji z ruky, aby se na něj soustředila a vrátil ji zpět na své místo.
"Slečno Blacková, od téměř dospělého člověka se bude očekávat nějaké chování. Vy jste přišla do třídy jako drzý fracek, bez klepání, a stejně tak jste vystupovala nadále…"
Protočila oči sloup. Měla toho dost, stejně jako on jí.
"Působíte neskutečně arogantním dojmem, Sabrino! Možná ještě arogantnějším, než váš otec!"
Teď udeřil na citlivé místo.
Prudce se zvedla a uhodila do stolu dlaní.
"Víte co? Strčte si ty svý pansofický kecy někam!"
Rovněž se prudce vedl. Jak stál proti ní, připadala si vůči němu malá a zranitelná.
"Takže ještě jednou, slečno," zavrčel s tváří těsně u té její, "přijdete zítra PŘESNĚ v 17:00 a uvidíme, jak to bude vypadat… Uvědomte si, že vás mohu jako ředitel koleje kdykoli vyloučit!"
Otočila se a bez jediného slova odešla. Upíral rozzlobený pohled na zavírající se dveře.
Znovu si přetřel rukou spánky. Tohle bylo trochu moc…